Vítejte na tomto webu! Byl vytvořen za účelem psát sem své povídky, výmysly atd. Ale teď se tady jen odehrává literární soutěž Sladký sen. Sladký sen právě probíhá, další soutěže však můžete čekat. Protože tento web bude pouze soutěžní. :)                                                                                                                             

Happy Birthday

7. června 2011 v 0:00 | Hannah Cullen

Dneska slaví narozeniny jedna suprová holka. Majda. Holka s velkým srdcem, pořádnou dávkou kreativity a fantazie.
Majdo, přeju Ti jenom to nejlepší, ať se Ti splní všech třináct přání. =D Miluju Tvůj blog, nikdy jsi nezklamala. Bohužel Ti nikdo nedal takové štěstí, jaké by sis zasloužila. A věř mi, Ty si ho zasloužíš víc, než kdo jiný.
Nikdy jsme se neviděly, ale to, jaká jsi, vyplávý už z Tvých článků, komentářu nebo z toho, když si třeba píšeme na Knize xichtů. =D
Přeju Ti všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky, přátel... Mám Tě ráda, Majdo. Zasloužíš si toho hodně a všechno časem přijde, neboj. Hannah
 

Sladký sen - kolo 3.

23. května 2011 v 20:28 | © Hannah |  SS - Zadání

Ahoj broučči! Přináším vám další zadání SS! Soutěžící:
  1. Lexi
  2. Bella
  3. _LeOnQa_ - ozdravný pobyt
  4. Jacobka
  5. Majda
  6. Cookies
  7. (c) Ayor
  8. Bowie - blog zrušen

V dalším, třetím kole, budete mít za úkol něco jiného než doposud... Poohesie. Poezie. Minimálně padesát slov, maximálně dvě stě, prosím.

Dneska je 23. května, na soutěž máte opět dva týdny, tudíž do 6. června (to se zveřejňuje první trailer k Rozbřesku!). Opět posílejte na e-mail BambulkaWampire@seznam.cz. Tentokrát vymyslete i název. :)

Sladký sen - vyhodnocení kola 2. - Androméda

21. května 2011 v 18:16 | © Hannah |  SS - Vyhodnocení

Milovala jsem ho více než cokoli na světě, více než sama sebe. Byl
pro mě oporou v krušných chvílích, zlepšením nálady v depresích, byl
pro mě vším. Já byla jen naivní, sedmnáctiletá pubertální holka,
která viděla všechno v růžové, jen dobro světa a nic než jejího
milovaného přítele. Tu dobu jsem ale netušila, že mou lásku jen
hraje, netušila jsem, že mu jde jen o majetek mého bohatého otce,
který vlastnil několik polí, lesů, domů, vil a obchodních center.
Celou tu dobu jen toužil být bohatý, nešlo mu o mou čistou lásku k
němu.

Obral mě o několik let mého krásného mladého života, ale nemohu
říci, že jsem si je neužila. Všechny večery jsme trávili v barech,
na diskotékách a jen málokdy šel někam beze mne. Nepamatuji si, že
bychom se z venku někdy vraceli dříve než o půlnoci. Nebyli jsme
jako ostatní a neseděli na diskotékách u baru a nepopíjeli vodku.
Vodku jsme pili za bouřlivé hudby na tanečním parketu, kdy jsme si
ani neuvědomovali kde jsme. Tedy já, myslím, že on celou dobu věděl,
co dělá. Měl svůj cíl. Poté, co si splnil svůj první cíl a to dostat
mě do postele, začal usilovat o něco jiného a to o rodinné dědictví.
Časem jsem si začala všímat, že jeho zájem o mne poklesával. Už mě
sebou nikam nebral, chodil sám, vracel se k ránu. Já tušila, kam
mířila jeho chůze. Celé ty noci bez mne trávil se šlapkama. Ať už na
ulici, nebo doma, to mu bylo jedno. Hlavně, že se mne zbavil, že už
se mnou nemusel trávit tolik času. To mě ale o lásku neochudilo,
milovala jsem ho ještě více, když jsem věděla, že o něj musím
bojovat.

Jednoho dne ke mně ale přišel s podivným výrazem ve tváři. Takhle
jsem ho neznala. Vždyť až do teď jsme oba dva žili zhýralý život a
on teď přijde s velice vážným pohledem.
,,Co se stalo, miláčku?"
,,Víš, Amando, chtěl bych tě požádat o ruku. Celou tu dobu, kdy jsme
spolu jsem si neuvědomoval, jaký poklad vedle sebe mám. Slibuji, že
tě nikdy nezradím a budu ti dobrým manželem. Byl bych Ti vděčný,
kdybys mou nabídku přijala."
,,Jak bych mohla odmítnout, blázínku? To víš, že si tě vezmu a
nejlépe dnes."

Byla jsem neuvěřitelná husa, když jsem se bez rozmýšlení chtěla ze
dne na den vdávat v osmnácti letech. Už jsme spolu byli dlouho, celý
jeden rok, ale za tu dobu se neprojevil jako zrovna zodpovědný
manžel. Přesto jsme ještě ten den uspořádali malou svatbu v rodinném
kruhu. Totiž v mém rodinném kruhu, myslím, že jeho rodiče ani
nevěděli, že jsme se někdy vzali. Jen chtěl, aby můj otec viděl, že
už jsme konečně sví, tudíž mu jednou bude patřit jeho majetek.
Tátovi už táhlo na devadesát, proto byl rád, když se našel dědic.
Jeho problémem bylo, že nedokázal poznat povahu člověka. Kdyby
tenkrát poznal, a kdybych to poznala i já, určitě by mě nenechal se
s mým přítelem vzít a určitě by mu neodkázal většinu svého majetku.

Už ale bylo pozdě. Byli jsme právoplatnými partnery a mě se konečně
ukázala jeho pravá tvář v celé své kráse. Zanedlouho po svatbě ke
mně začal být hrubý a často mě bil. I jen když jsem přišla o pár
minut před stanoveným limitem pozdě domů. Uvázal si mě na oprátku a
já nemohla nic dělat, nemohla jsem utéct, on by mě vždy našel,
nemohla jsem se vzbouřit, následovala by sprcha ran. Mluvila jsem o
tom se svou nejlepší kamarádkou, se kterou jsem se znala od dětství.
Ochotně mě vyslechla a řekla, že bych si s ním měla promluvit. Jak
ale, pokud jsem nechtěla skončit na vozíku?

Za nějaký čas jsem sebrala odvahu, rozhodla jsem se mu říct, že už
si rány a urážky nenechám líbit. Zrovna jsem se vracela z práce.
Doma nikdo nebyl a na stole ležel lísteček s nápisem ,,Jsem v
hospodě". Řekla jsem si, že tentokrát to opravdu musím dokázat a
odebrala jsem se za ním do hospody. Zakouřená místnost s pachem
alkoholu se mi nalíbila, co nejrychleji jsem se snažila najít mého
manžela. Můj pohled spočinul na židli vlevo od výčepu na dvou
líbajících se osobách. Mému muži seděla na klíně má nejlepší
kamrádka! Nemohla jsem uvěřit svým očím, nejdříve jsem si myslela,
že je to snad přelud z výparů, ale když jeho oči spatřili mé, bylo
mi jasné, že se mi to nezdá. Křičel na mě, co tu dělám, že to není,
jak si myslím, ale to mi nepomáhalo. Když vás zradí vaši dva
nejbližší, není vám do pláče, ale můžete udělat jakékoliv ukvapené
rozhodnutí ze samého rozhořčení.

Běžela jsem, běžela jsem pořád dál a dál, nebrala jsem ohledy na
déšť a mokro pod nohama, běžela jsem k nejbližšímu schodišti
paneláku. Řekla jsem si, že už mě tu přece nic nedrží, že jsem tu
vlastně k ničemu. Vběhla jsem nahoru po schodech až na střechu a
podívala jsem se dolů, na vzálenou pevnou zem. Nemohla jsem váhat,
nechtěla jsem, už jsem tu na světě neměla co dělat. Skočila jsem a
pak už jen padala a padala a padala...

Beze slov... 10 bodů
 


Sladký sen - vyhodnocení kola 2.

21. května 2011 v 11:13 | © Hannah |  SS - Vyhodnocení

Tak, omlouvám se za zpoždění. A zároveň děkuji Majdě, že mi připoměla, že sem vyhodnocení mám dát. :) (c) Ayor neodeslala, což je mi docela líto, ale pokud má zájem, má šanci do pondělí. :) A teď už jdeme na samotné příběhy. :)

Prodloužení

15. května 2011 v 9:29 | © Hannah |  Sladký sen
Pokud jste ještě neposlala, míte šanci do středy. Nestíhám totiž. :)

Kam dál